S Eliškou Haumerovou o Re-sáčkujeme a FreeShopu

Publikoval budaktivni v

Ráda bych ti prostřednictvím krátkých rozhovorů představovala aktivní a zajímavé mladé lidi. Doufám, že tě povídání budou bavit a třeba ti přinesou i kousek inspirace pro tvůj rozvoj : ) Jako první jsem si povídala s Eliškou Haumerovou, která je zakladatelkou projektů Re-sáčkujeme a FreeShop a také absolventkou programu Ceny Vévody z Edinburghu (DofE).


Eli, jak bys sama sebe v pár větách představila?

Když bych se měla sama představit, řekla bych, že jsem nadšenkyně do nových věcí. Poslední dobou mě napadá hodně věcí, které bych chtěla udělat, a tak se ráda pouštím do nových výzev. (Smích) Taky jsem absolventkou všech úrovní programu DofE. 

Ty jsi založila několik neziskových projektů, je to tak?

Ano, podařilo se mi založit dva projekty. Nápad přišel v dobrou chvíli a vždycky se kolem mě objevili lidé, kteří mi pomohli a byli mi podporou. Prvně jsem založila FreeShop a poté o něco později projekt Re-sáčkujeme.

Foto: archiv Elišky Haumerové

Pojďme se pobavit nejdříve o první projektu – jak vznikla myšlenka založit FreeShop?

FreeShop byl zcela neplánovaný. Ráda jsem se ve volném čase vzdělávala a zkoušela nové věci. Léto před vznikem FreeShopu jsem byla už podruhé na Letní škole rozvojové spolupráce v Olomouci. Byla to skvělá vzdělávací akce jako vždycky. Seznámila jsem se tam s novými lidmi a byl mi představen FreeShop na UPOLu. Byla jsem z toho nadšená! 

Jedná se o místo, kam studenti či vyučující mohou přinášet a odnášet si věci, které chtějí. Nejedná se tedy o swap. UPOL má taky koleje a díky FreeShopu se může například nádobí a další domácí potřeby uložit právě do FreeShopu a další semestr si pro věci přijde nový majitel.

Hovořila jsem se studenty a později, když jsem ještě studovala na ČZU, jsem viděla vypsáno výzvu ČZU Campus Sustainability Challenge. Dovolila jsem se v Olomouci, zda by studentům nevadilo, že bych se přihlásila a v Olomouci mi studenti dali jasnou zelenou. Nechtěla jsem totiž kopírovat něčí projekt bez dovolení, to by nebylo fér. Na poslední chvíli jsem se přihlásila do výběrového řízení.

Co bylo pro tebe nejtěžší při zakládání/vedení projektu? Co tě nejvíce překvapilo?

Výzev při zakládání FreeShopu bylo hned několik. První mě čekala na začátku – myslela jsem, že se stačí přihlásit s nápadem. Den před prezentací komise jsem zjistila, že jsem jediná, kdo se přihlásil sám a není tým. Hned jsem tedy zavolala svému tehdejšímu známému, který studoval na jiné fakultě, zda by do toho se mnou šel. Bylo mi jasné, že kdybych projekt prezentovala sama za sebe, nevyhrála bych. Kývnul. Zároveň prezentování probíhalo tuším koncem letního semestru a já jsem už věděla, že v době realizace nebudu v ČR. Nakonec se povedlo vše nějak poskládat a komisi se mi podařilo přesvědčit, i přes jejich obavy mého odjezdu a řízení na dálku. Navíc jsem ještě na pohovoru byla jako jediná online, protože jsem v tu dobu měla domluvené zařizování před svým odjezdem a nestihla bych dojet až na Suchdol. No, bylo to divoké, ale všechno dobře dopadlo. (Smích)

Další výzvou byla realizace projektu. Nicméně vše dopadlo nakonec velmi dobře a já jsem moc ráda, že jsem byla osobně u slavnostního otevření FreeShopu na skok v Česku. Bylo to hezké vidět studenty, kteří nechtěli věřit tomu, že si něco mohou opravdu odnést zdarmo. 

Jsme moc vděčná, že jsem měla možnost být u toho a že FreeShop funguje dodnes. Jsem na něj hrdá a teď už ho sleduju z povzdálí. Můj úkol a nápad jsem splnila – FreeShop byl založen a teď už se o něj stará někdo jiný. Věřím, že s nejlepším vědomím a svědomím. Změnila jsem i školu, tím pádem bych stejně projekt musela před dál i svým odchodem z univerzity.

Druhý projekt vznikl pod organizací Inex-SDA?

Druhý projekt se jmenuje Re-sáčkujeme. Je to můj srdcový projekt. Hlavním cílem je omezit plýtvání papírovými a plastovými sáčky v pekárnách. Vedlejší naše činnost je pořádání workshopů, kde s širokou veřejností šijeme látkové sáčky a vyrábíme voskované ubrousky. Pozor, na workshopy nám chodí i lidé, kteří nikdy nešili a společně se to učíme. 🙂

Jak vzniklo Re-sáčkujeme? Ve zlaté úrovni programu DofE jsem si vybrala, že se budu věnovat ekologickým a udržitelným projektům. Cíl jsem měla široký, protože jsem nevěděla, jak to bude moct probíhat. Měla jsem vidinu toho, že budu rok v zahraničí a každý semestr jinde, aktivity jsme si vybírala podle toho. Ale vím, že by tyto projekty vznikly i bez podpory DofE. Každopádně mi k tomu pomohlo plnění předchozích úrovní.

A zpátky k Resáčkujeme. Organizace INEX vypsala výzvu, at se přihlásíme, pokud máme nápad na projekt. Měla jsem určitou, ale ne zcela konkrétní představu. Psala jsem tehdejší koordinátorce, zda si mysli, že můj nápad se hodí do jejich výzvy. Nápad se ji líbil, a tak jsem pokračovala. Byla jsem tou dobou ve Rwandě, kde když si něco koupíte, nedostanete zboží v plastové tašce. Při procházkách po městě jsem kolikrát viděla přicházející oblečení, které bylo zabalené v plastu. Tak, jak to vidíme i běžně v Česku.

Momentka z workshopu.
Zdroj: archiv Re-sáčkujeme

Jaké máte další plány s Re-sáčkujeme? Kde najde zájemce více informací o projektu?

S Re-sáčkujeme máme velké plány a věříme, že v příštím roce touto dobou budete potkávat naše látkové sáčky v pekárnách v Praze. Pokud to okolnosti dovolí, plánujeme i workshopy pro veřejnost, kde budeme společně vyrábět hlavně sáčky. Můžete nás sledovat na Facebooku, webová stránka je v procesu tvoření a ještě není veřejná. (Smích) Budeme moc rádi za jakoukoliv podporu!

Eliško, děkuji za rozhovor 🙂

Další články najdeš na blogu.

Kategorie: Knížky

0 komentářů

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *